Hořká balada o pivě

Brno

a týrs

mí jediný soudruzi
kde sou ty bírs
vod milý vobsluhy

Vlak z Budapešti

Dohořel plamen
   a jen do dlaní zbytky popela
      a včerejšího uhlí
         chci vzít a ještě chvíli držet
než rozvane je vítr

Temná obloha

Kde jsi?
-nemůžu tě v noci najít-
Kouř se drží v pomalým vzduchu
Zaposlouchám se do šumu
Slyším vzdálenou ódu vzdechů

Ach, to jsi ty
kdo drží nade mnou
lampu měsíce
kdo shlíží na mne z temna
je to tvoje černá hříva
v oblacích
-oblaka jsou tvý stehna-

Chci v nich plout
tvých rtů ulice
hluboce se nadechnout

Z, černá

podzimní stromy se zbarvují
 - a vítr, vášeň, strhává listy -
do tónů okru,
vlhký dopadají na chodník

než je zvedneš,
zanechají svou stopu,
jako kůže mých rtů,
 - otisk, kterej na stehnech
bude tě chvíli hřát

než vítr - vášeň -
odvane listy
jako moje rty
výše, k vlhkým středečním nocím

Akátky

Jak jste se změnily za dvě dekády
brněnský malicherný zahrádky
pryč jsou procházky s babičkou
-cikády nás vedly přes Akátky-

Jak jsme se změnili za dvě dekády
kde je moje aktovka a bombičkový pero
babičko, kde je mý dětství
-nálady upletený z nostalgie
znova se mi zachtělo-

Seifert je bae
kéž bych byl gej
a mohl chodit s Lukášem
na snídaně do Atlasu,
v gatích do pasu

západ v únoru

krev tekla ze rtů
  tak rudě jak zapadá slunce
    jak polibek jenž mi z těch rtů
      z těch hrubejch skal
ukradl interpunkce

neopakovatelnost

Láska smrtí zdá se býti
prázdnou sklenicí,
dolej mi má křehká múzo
nápoj pěnící

Až přesládlej hrozen tvůj,
zvykne si v mých ústech,
jen tehdy, múzo, nebojuj,
za mé poslední sbohem

Chci znovu chutnat cizí rty,
cítit dech na mé dlani,
proč tak brzo končívá,
co nepočalo, ani.

věnováno Jaru

Koberec lotosových květů,

jen okvětní lístek slož mi na líce,

než pohladím květy tvých jahod,

než zahlédnu bělo tvých kroků, vím,

již nespatřím tě více.

Až mrazy se ke spánku unáhlí,

a Měsíce jitro pozná Sluneční zář

jen okvětní lístek lotosu,

jak dlaň tvá lehký a bledý,

dopadne zlehka na mou tvář.

Svratka odvála mé dětské sny,

za malichernou lásku vděčím tobě,

až vlhká hlína zavalí mé prázdné plíce,

jen hravý lotosový kvítek,

vyraší na mém hrobě.

vážený šRám

Chuť tvého klitorisu zhořkla mi na rtech,
už nechci se probouzet ze snů,
chuť klitorisu, zhořkla mi pomalu na rtu,
nalij mi pohár plný růží.

Chuť tvého klitorisu zhořkla mi na rtech,
hovořím k tobě stydká slova,
a tak jako dnes, tak jako včera,
i zítra,
navštívím tě znova. 

Chuť tvého klitorisu zhořkla mi na rtech,
zde leží má poslední výzva,
opusť jednou, ptáče, hnízdo,
zůstane v mém srdci jizva.

       První květy Magnólie
upomínkou pouhou

propadat se teplým       

Jarem

                   nehasnoucí touhou

vyhlídky páteční, noční

Bisexuální páry 
dvou

-a více

V mých představách zůstává snění
tři postavy sedají do lavice
jedna odchází,
za kuropění

Aral

Obraz mršiny koně ve vysychající vodě na hnijícím kopytě v hnisavé ráně moucha,
z nozder kouř dopadá na šedou popraskanou zeminu,
kde ty na něm pořád jedeš a slabiny mu odpadávají,
kde ty jako kostra jenom hledíš vpřed a měsíc líbá slunce v plamenech,
kde já jako zatuchlá moucha saju krev posvátnýmu hřebci hvězd,
kde písek se mění v bahno a jen rudá krev mísí se se slanou vodou umírající vodní plochy...
Ach jak rád přitiskl bych tvoje žebra, tvoje hýždě ke svý pánvi,
a svou ohyzdnou osobností v hada se proměnil jež ti bude lži sssyčet do tvýho sloního ucha,
ach nech mě ležet opilýho do němoty vedle tebe s myšlenkama na tebe a vychlastanou rukou na tobě,
nech mě sát tvoje prsy však mlíko z nich neteče a já ti je snad neukousnu, meruňko shnilá!
Ochutnám tvou zcukernatělou tekutinu a vychutnám tvůj čistej zkvašenej hnusnej alkohol.
Miluj mě, a budu milovat tebe jako fekál moucha.

Měl jsem sen, ve kterém jsem až na konci zjistil, že mi bylo 23. Bylo v něm hodně hmyzu a moje maminka vypadala staře. 
Měl jsem sen, ve kterém jsem neměl fotku své rodiny a jediný důkaz byla moje temperová kresba z dětství.
Měl jsem sen, ve kterém jsem ti chtěl napsat...

Commonismus, vysvětlení

Commonismus (obyčejnství): styl postavený na obyčejnosti lidského druhu, specifický průměrností a fádností lidského tělesa