Obraz mršiny koně ve vysychající vodě na hnijícím kopytě v hnisavé ráně moucha,
z nozder kouř dopadá na šedou popraskanou zeminu,
kde ty na něm pořád jedeš a slabiny mu odpadávají,
kde ty jako kostra jenom hledíš vpřed a měsíc líbá slunce v plamenech,
kde já jako zatuchlá moucha saju krev posvátnýmu hřebci hvězd,
kde písek se mění v bahno a jen rudá krev mísí se se slanou vodou umírající vodní plochy...
Ach jak rád přitiskl bych tvoje žebra, tvoje hýždě ke svý pánvi,
a svou ohyzdnou osobností v hada se proměnil jež ti bude lži sssyčet do tvýho sloního ucha,
ach nech mě ležet opilýho do němoty vedle tebe s myšlenkama na tebe a vychlastanou rukou na tobě,
nech mě sát tvoje prsy však mlíko z nich neteče a já ti je snad neukousnu, meruňko shnilá!
Ochutnám tvou zcukernatělou tekutinu a vychutnám tvůj čistej zkvašenej hnusnej alkohol.
Miluj mě, a budu milovat tebe jako fekál moucha.
