Koberec
lotosových květů,
jen okvětní
lístek slož mi na líce,
než pohladím květy
tvých jahod,
než zahlédnu bělo
tvých kroků, vím,
již nespatřím tě
více.
Až mrazy se ke
spánku unáhlí,
a Měsíce jitro pozná Sluneční zář
jen okvětní
lístek lotosu,
jak dlaň tvá lehký
a bledý,
dopadne zlehka na
mou tvář.
Svratka odvála mé
dětské sny,
za malichernou
lásku vděčím tobě,
až vlhká hlína zavalí
mé prázdné plíce,
jen hravý lotosový
kvítek,
vyraší na mém hrobě.